studium nad přírodou

Každý člověk se může vzdělávat v systému současného školství naukám o měřitelných vlastnostech, projevech a fenoménech forem bytí (hmoty, tělesnosti). Osvojení tohoto poznávání – věděním, člověku umožňuje v mnohosti takto poznaných vlastností a projevů a fenoménů ovládat formy k obrazu sobě libému uspořádání života. Principem takového libého uspořádání života je analýza, cílem analýzy je osvojení si schopností rozebrání, odstranění nežádoucího  a opětovné seskládání žádoucího. Nejzazším nežádoucím je smrt, konec, opakem zachování, začátek. Takto vzniká a existuje věčný boj 99,999% populace o hezký a hodnotný život v pocitech libosti, podmíněný stále se opakujícím uspořádáváním předchozích uspořádání. Je to hrubá škola, zde není běhu bez pádů, avšak, absolutním a opravňujícím přínosem této školy je uvědomění si závadnosti rozhodování ve prospěch pocitů (ať libosti, či nelibosti) a uvědomění si neúplnosti a nedostatečnosti přístupu k životu pomocí snahy ovládat svět. A právě uvědomění si marnosti, nemožnosti takto poznat smysl života, nemožnosti vejít do klidu a volnosti bytí oproštěného od podmínečných stavů, neusmířených začátků a konců, právě to uvědomění si, že vím, že nic nevím – je tvou pozvánkou do studia nad přírodou na Dolinky.

Věz, že nemnozí před tebou již touto cestou šli, zrozeni z marnosti a popela, klamu hodnotového světa obrátili pozornost analýzy na sebe sama, rozebrali sebe sama, jenž byl někým, odstranili sebe sama, jenž vznikl věděním a odhodili sebe sama, jenž vznikal dovedností analýzy …. a ve vzedmuvší se touze tonoucího po poznání usmíření zrození a smrti vzlétli, coby Fénix, do poznání jediného sebe sama, ve všem se poznávajícím, vše vnímajícím, všemu sílu uskutečnění dávajícím. Tos ty. Jako i Gótama, Krišnamurtí, Nisargadatta, Hermes, Džibran, Růmí, Blavatská, Komenský, Eckehart, Jógéšvar, Osho, Maharisi a nemnozí další. Opustili cestu kultu hmoty, uctívání objetí krve, uctívání, pocitů, mentálních obrazů rozumu a paměti – minulosti, přítomnosti i budoucnosti a v odmítnutí všeho pomíjivého byli uvedeni do vnímání a uvědomování jediné podstaty bytí – vůle pravdy. Tos ty.

Ano, studiem Nad přírodou tváříš a pěstuješ sebe sama, coby nástroj vnímání jediného, ve všech projevech a formách přítomného jsoucna. Učíme se rozlišovat kvality člověka uvádějící do pohybu řetězec vznikání, aby mohli být odmítnuty. Učíme se rozlišovat přání, chtění a touhy stojící na pozadí pozornosti, aby mohli být odmítnuty. Učíme se rozlišovat pravdu, neboť ona je tou poznání vyučující, učební osnovy připravující. Učíme se rozlišovat vůli jsoucna, neboť ono je poznáním usmíření. Učíme se rozlišovat vlastnosti bytí, neboť ony jsou poznáním lásky. A učíme se rozlišovat vědomí, neboť ono je jediným vnímajícím i prožívajícím…. Každým poznáním (zřením, osvícením) mizí omezenost v dané oblasti pozornosti, každým poznáním jsoucího v tobě narůstá volnost bytí, jenž dříve nepoznaná tu vždy byla, je, i bude. 

Je vlastností bytí ve zření, že všechny situace vstupující do tvého vědomí se nevyhnutelně manifestují i na úrovni tvého těla – v pocitu volnosti a plnosti smyslu života, coby bezbřehé lásky. 

Je vlastností bytí v klamu (bytí rozdělené na já vz. oni) že všechny stavy vstupující do tvého vědomí se nevyhnutelně manifestují na úrovni těla v pocitu nejprve libosti, pak lhostejnosti poté tíhou či bolestí a nakonec marností smyslu života omezeného vznikáním. (PODMÍNEČNOSTÍ)

A je možné si nyní všimnout, že čtením ti vyvstává v mysli obraz, všimnout všímání, ve všímání vyvstávání, že  vlastně rozlišuješ, můžeš si vybrat, zdali jsi tím, kdo pozoruje mysl, či tím, kdo myslí a mysl prožívá. Byl to jen záblesk, že ano. … Ano, a právě to je začátek cesty z klamu ke zření (osvícení). Pravda … a můžeš a nemusíš pokračovat. Je jen na tobě, zdali sebe věnuješ poznání mysli, coby kvality bytí, či prožívání mysli, coby sebe sama. Příroda, to druhé, je jen známkou toho prvního, pouhým odrazem v zrcadle toho, co bylo, je a vždy bude … Nad přírodou …. připraveno k seznámení  🙂

V pravdě zří studium Nad přírodou Jan Komenský (citaci jsem oprostil od vlivu žido-křesťanství) : „Že celý svět je školou moudrosti poznávání existence: zajisté je. Ale vidím, že je třeba dodat, že tuto pozemskou školu (podřízenou nebeské akademii) je třeba rozdělit na tři třídy, podle trojích předmětů a nástrojů, knih a učitelů nám zde daných. Když to počínám vysvětlovat, požaduji od čtenářů pozornost a laskavý úsudek.
  Skýtají se nám trojí předměty: celý tento svět, ze všech stran nás obklopující, plný různých tvorů rozmanitých podob, jenž je jako veliká kniha projeveného jsoucna plná různých psaných znaků. K jejich poznávání jsou nám, jak známo, dány nástroje, pět smyslů. Je tedy sám svět, v němž přebýváme, první školou lidí, do které vstupuje každý, kdo se narodí. Proto nechť je nazván školou přirozenou neboli přírodní (fysika). V ní jsou nám knihami a učiteli všechny výtvory promyšleně pozorované, podle onoho výroku: Zeptej se dobytčat a poučí tě; zeptej se ptactva nebeského a dá ti sdělení; oslov zemi a odpoví ti: i mořské ryby budou vyprávět. Kdo z toho všeho nepozná, že to udělala ruka vědomé vůle? Po této přírodní škole (fysice) následuje jiná, vyšší škola (metafysika), zcela odlišná od oné první. V ní totiž naše předměty, knihy a učitelé nejsou mimo nás jako tam, ale v nás: sama totiž naše mysl neboli naší mysli vtištěný obraz pravdy, vymalovaný nespočetnými psanými znaky vrozených pojmů, instinktů a schopností. A ty každému člověku (učenému i neučenému, moudrému i hloupému, bdícímu i spícímu) vždy něco říkají, něčemu ho učí, něco mu připomínají, nějak jím hýbají, podněcují ho a pudí, tu správně, jsou-li správně vymezeny, tu chybně, mají-li možnost se odchylovat. K poznání a posouzení těch věcí nemohou nijak přispět smysly (vnější či vnitřní): to může učinit jedině rozum, vnitřní světlo neboli oko duší.
   Potom následuje třetí škola, nazvěme ji hyperfysika. V ní ani žádný tvor, ani žádný člověk nemůže nikoho něčemu učit, nýbrž jen ten, který je nade vším, ve všem. Neboť předměty, jimž se zde učí a jimž se učíme, jsou takové, jaké oko žádného člověka nevidělo ani ucho o nich neslyšelo, ani nevstupují do srdce lidského, toliko sáma existence skrze pravdu je zjevuje zřením (aproximace). Jako tomu bylo dříve než byl svět, a jak tomu bude až svět nebude; nebo co také nyní je mimo svět. Rovněž jaké záměry s námi vědomí má, co od nás vyžaduje, co ustanovuje o lidech, konajících nebo nekonajících jeho vůli atd. Neboť kterým smyslem či jakou úvahou by kdo postihl takové věci? Nikdo z lidí. Proto knihami vlastními této škole jsou zření v pravdě, a dále knihy podnícené pravdou a napsané zřením pravdy pro potřebu poznávání existence, coby sebe sama. Učitelem však či důvěrným tlumočníkem pravdy je samo poznání, v pravdě se vyjevující podle oněch slov: Žádné zření není záležitostí našeho vlastního výkladu Sídlo má v poznání člověka, kdo učí srdce. Proto zde nejsou vhodnými nástroji smysly nebo rozum, ale pokora všemu v pravdě rozlišenému, v ničem nepochybující. Slávou rozumu a smyslů, pravím, zde je podrobovat se poznání pravdy; věřit neuvěřitelnému, když je zjevováno, usilovat o nemožné, když je přikazováno, doufat v to, co se nikde neukazuje, když je to ukázáno.” konec citace 

Pro jakési “naladění” ještě uvedu, že člověk je nástrojem uvědomování, stvořený vědomím pro poznáváníní sebe sama. Na rozdíl od vědění, je však uvědomování (zření) trpného charakteru, a proto není uskutečnitelné úsilím, chtěním (činnými prostředky vůle/nástroje). Protože uvědomování nastává v člověku mimo vnější čas a prostor, vyžaduje kultivaci rozumu (vědomé mysli) k usmíření od vnějšího, indiferenci myšlenek od účelu a obrácení pozornosti na “věčné” principy stváření a jimi žil. To mj. vysvětluje nemožnost mysli aspirovat k odpovědi na otázku smyslu existence vůlí.

Z moci, dané člověku poznatelností věčných a neměnných principů bytí, a z moci mého  poslání, je student oprávněn si toto poznání ozřejmit, a také si je osvojit. A ne jinak, než skrze toto zmocnění, jít pak zřejmou a osvojenou cestu k autentické zkušenosti osvícení (do zkušenosti vědomí) Naplňováním vůle vědomí se pak, již ne žák, nýbrž mistr, volný a naplněný, ocitá v bezstarostnosti pod jeho ochranou.